Publikováno: 7. července 2016| 7:00

Rozenou komičku s nezaměnitelným hlasem známe z desítek výborných filmů. Nepřestává a nepřestává hrát. A z tohoto rozhovoru je víc než jasné, že i kdyby JIŘINA BOHDALOVÁ (85) poté, co v sobotu na slavnostním večeru převezme Cenu prezidenta MFF Karlovy Vary, nakrásně chtěla, spočinout na vavřínech nemůže. Její životní energie jí to prostě nedovolí.

Co vás právě teď nejvíc baví?

Moje dvě role, které hraju v Divadle Na Jezerce: Generálka a Paní plukovníková. To jsou hry, kdy já dávám lidem a oni dávají mně. Ovšem čím jsem starší, tím častěji mám pocit, že oni víc dávají mně, protože z nich saju sílu. Když na děkovačce vstanou, mám chuť vlítnout do hlediště a líbat se s nima.

Třeba to někdy uděláte, ne?

To ne, co kdybych pak třeba nevylezla zpátky nahoru!

Co byste ještě chtěla? Projekt s dcerou Simonou Stašovou? Partnerství ve filmu ani na jevišti jste si zatím neužily…

To by bylo složitější. Jsem matka a zároveň herečka, asi bych ji příliš kontrolovala a to by se necítila dobře. Ale kdyby někdo napsal nám dvěma něco přímo na tělo, ani jedna bychom neprotestovaly. Protože moje kolegyně Simona má velkou emocionální paměť a ta dobrým hercům pomáhá a posouvá je dál. Já hlavně chodím na její generálky do divadla. Stejně jako jsem na ně chodila Jiřině Jiráskové, která si mě zvala. Vždycky jsem jí pravdivě vysypala, co si o ní a o představení myslím.

Koho jste si zvala na generálky vy?

Víte koho? Iva Niederleho, kolegu z ABC, protože kdyby byl v Americe, tak by se živil jako gagman. Sám na jevišti humor příliš nevytvářel, ale byl ohromně vtipnej. Vždycky jsem si ho posadila do hlediště a on geniálně vymyslel dotažení situace. Všichni se v divadle divili, proč si zvu právě Iva Niederleho, ovšem já jsem dobře věděla proč.

Znamená to, že se smysl pro humor dá trochu naučit?

Nedá. Na tom trvám. Herectví možná trošku ano, humor ne. Ten máte buď v sobě, nebo ho vyrábíte, jenže potom je to šaškování a pitvoření. Humor musí vyvěrat zevnitř, jak vnímáte život. Někdy se zrodí i životu navzdory.

Celý rozhovor Veroniky Bednářové si přečtěte v dnešním Festivalovém deníku.