Publikováno: 8. července 2016| 7:00

Oscara má CHARLIE KAUFMAN za scénář k romantickému dramatu Michela Gondryho Věčný svit neposkvrněné mysli, ale za jeho tvůrčí vrchol bývá považována až Synekdocha, New York z roku 2008, kde se kromě scénáře chopil také režie. Jenže po komerčním neúspěchu tohoto košatého mistrovského díla přišla dlouhá pauza. „Sedm let jsem házel věci na zeď a Anomalisa bylo to jediné, co na ni zůstalo přilepené,“ říká Kaufman, jenž svou loňskou novinku, animovaný příběh nešťastného experta na zákaznickou podporu, uvedl včera ve Velkém sále.

Synekdocha, New York byl velkolepý a intepretacím otevřený film, Anomalisa je oproti tomu komorní, sevřený snímek. Je to pro vás cesta do budoucna?

Nebylo to vědomé rozhodnutí. Anomalisa byla napsaná jako divadelní hra, která komunikuje jen hlasy. Teprve následně se z ní stal film. Jsem za to vděčný, byla to pro mě příležitost po dlouhé době něco natočit, protože mám problémy s financováním svých projektů. Věci, které píšu od té doby, jsou ale zase velké a nechávám se v nich ve velkém unášet nápady.

Ať velké, či malé, vaše filmy vyznívají hodně osobně. Myslíte, že je pro umělce nezbytné, aby byl ve svém díle maximálně otevřený?

Není nic důležitějšího. Dokonce ani vaše dovednosti, to, jak ovládáte řemeslo. Klíčové je se otevřít, i když vás to činí zranitelnými. Vystavit se nebezpečí toho, že vás někdo zesměšní nebo že se budete cítit hloupě. Ale prostě to musíte udělat! Protože bez toho byste mohli točit tak akorát filmy o superhrdinech, věci, co nemají nic společného s realitou.

Proč jste z Michaela, hlavní postavy Anomalisy, udělal uznávaného odborníka na telefonickou podporu zákazníků?

Zpětně to vypadá jako něco, co se do filmu hodí. Skutečnost je však taková, že jsem si před tím, než jsem se dostal k filmařině, přivydělával jako pomocná síla, co sedí a zvedá telefony. Takže jsem Michaelovi tohle povolání zvolil především proto, abych věděl, o čem píšu. Zároveň mi přišlo vtipné, že bude celebritou v oboru, u něhož neexistuje žádný důvod, aby nějaké celebrity měl. A samozřejmě to ve filmu nakonec funguje jako zvýraznění toho, jak jsou naše vzájemné interakce umělé.

Celý rozhovor si přečtěte v dnešním Festivalovém deníku.