Publikováno: 7. července 2018| 13:00

Talentovaná dívka se mihla v Hobitovi a teď natáčí v Praze s Taikou Waititim válečný kus Jojo Rabbit.

Thomasin McKenzie v Karlových Varech uvádí subtilní snímek Beze stop o válečném veteránovi, který se svou dcerou žije mimo civilizaci. Režírovala jej Debra Granik, která před osmi lety thrillerem Do morku kosti odstartovala kariéru mladinké Jennifer Lawrence.

Co vás na příběhu Beze stop zaujalo?

Líbil se mi vztah otce a dcery, kde jsem mohla vycházet z vlastního vztahu s mým tátou. Zaujalo mě tam zpracování stereotypizace; když mě a Bena Fostera, který hrál mého filmového tátu, najdou v lese policajti, hned mají jasno, že mezi námi musí být něco zvráceného. Přitom máme normální, hezký vztah.

Taky mě přitahovalo, že tam nejsou žádné špatné postavy. Nikdo nikomu neubližuje a všichni se skutečně ze srdce snaží dělat to nejlepší.

Beze stop se z velké části odehrává v divočině. Jak jste se na natáčení připravovala?

Absolvovali jsme kurz přežití, takže jsem se naučila žít mimo civilizaci: jak rozdělat oheň, jak si uchovávat vodu, jaké jíst rostliny. Bylo to skoro jako chodit do školy!

Připadá mi, že kdybych se dneska v lesích ztratila, přežiju rozhodně snáz než dřív. A to jsem se přitom přírody nikdy nebála, od malička ráda trampuju. Navíc žiju poblíž lesa, takže jsem si při natáčení uprostřed těch zelených hvozdů připadala jako doma.

Čím na vás zapůsobila režisérka Debra Granik?

Znala jsem její dřívější filmy, doma jsme třeba viděli Winter’s Bone, takže když se si mě pak vybrala, rodiče z toho byli celí říční. Já ji pak viděla až při zkouškách, protože casting proběhl on-line: poslala jsem nejprve nahrávku, kterou jsem si pořídila sama. Debra pak někde říkala, že ji objevila úplnou náhodou.

No a potom jsme si skypovali. Improvizovala jsem, zkoušela konkrétní scény. A když jsme se konečně potkaly, udělala na mě obrovský dojem tím, jak člověku naslouchá.

Dosud se mi nikdy nestalo, že by režisér bral moje podněty a nápady opravdu vážně. Navíc je to ohromně přemýšlivá lidská bytost, která je v naprostém protikladu s tím režisérským stereotypem uřvaného dominátora.

Thomasin McKenzie pochází z herecké rodiny, od maminky se naučila spoustu hereckých technik a cvičení. A přirozeně se dlouho nechtěla stát herečkou… I o tom mluvila se Šimonem Šafránkem: rozhovor čtěte na třetí straně posledního Festivalového deníku.

(Foto: Michal Čížek)