16. června 1904. Židovský inzertní akvizitér Leopold Bloom během čtyřiadvaceti hodin bloudění irským Dublinem prožívá malichernost lidské existence i její mytický rozměr. Pohyb jeho mysli i jeho fyzické přesuny „mimo minulost i budoucnost“ kopírují a parodicky variují známý homérovský epos, přičemž vyprávění se štěpí do tří částí: Télemachem – synem hledajícím otce zbloudilého v labyrintu ulic, slov a vztahů - je básník Štěpán Dedalus, zatímco málo věrnou Pénelopou se Leopoldu-Odysseovi stává jeho manželka Molly. Pro vědecky neosobní, manýristický eklekticismus románu Jamese Joyce, jenž poprvé vyšel v roce 1922, nachází Strick odpovídající experimentální filmové prostředky. Přestože se režisér musel vzdát nápadu převést román do filmové řeči co nejkompletněji a nejvěrněji a některé epizody z putování trojice postav po stezkách vlastního i národního vědomí i podvědomí vypustil, výsledek se přibližuje atmosféře Joyceova díla. Jeho podstatou je zvuková a obrazová montáž, založená na systému flashbacků, na snových sekvencích a vnitřních monolozích postav. Film byl nominován na Oscara za scénář a nominaci na Zlatý glóbus jako nejlepší anglicky mluvený zahraniční snímek.