Archív filmů Naděje / Umut

Turecko
1970, 100 min

Sekce: 10 nejlepších tureckých filmů
Ročník: 2004

Cabbar, chudý vozka, svádí boj s nuznými životními podmínkami o to, aby uživil rodinu. Kupón do loterie, do nějž vložil poslední naději, výhru nepřinese. Nelze než se upnout k tomu, že kdesi leží zakopaný poklad… Naděje je nejmarkantnějším příkladem toho, jak velmi byl Yılmaz Güney ovlivněn italským neorealismem.

Synopse

Snímek, který zvítězil v několika anketách jako nejlepší turecký film, znamená zvrat v Güneyově kariéře: jde o mistrovské dílo, završující etapu „Ugly King“ a předznamenávající tzv. „fenomén Yılmaz Güney“… Naděje je prvním a nejdůležitějším příkladem toho, jak velmi byl Yilmaz Güney ovlivněn italským neorealismem. Neorealismus – kinematografický směr odrážející každodenní realitu chudých utlačovaných lidí, aniž by se přitom uchyloval ke klišé či k vyumělkovanosti – nebyl pro Güneye pouhým zdrojem inspirace; on sám výrazně svým filmem přispěl k jeho vývoji. Cabbar, chudý vozka z Adany, svádí boj s nuznými životními podmínkami, aby mohl být oporou své ženě, své matce a pěti dětem. Kupon do loterie, do nějž vložil svou naději na lepší budoucnost, však obrat k lepšímu v jeho životě nepřinese. Cabbara nadobro opustilo štěstí. Věřitelé naléhají, on sám je neustále ponižován, jeden z jeho koní uhyne a druhý je mu zabaven. Nelze než upnout se k poslední naději, že najde kdesi zakopaný poklad… a přítel Hoja naznačuje, že ví, kde by se měl nacházet. Závěrečná část filmu dokumentuje cestu za efemérním bohatstvím.

Režie

Yılmaz Güney (*1937, vesnice poblíž Adany, Turecko, +1984, Paříž). Odpudivé prostředí, ve kterém žije jeho hrdina v Naději, mu nebylo nijak cizí. Coby dospívající mladík studoval práva v Ankaře a ekonomii v Istanbulu. V roce 1958 publikoval své první povídky a začal spolupracovat s režisérem Atıfem Yılmazem jako scenárista, asistent režiséra a herec. Od roku 1963 se začal objevovat v komerčních filmech coby herecká hvězda a autor hrdinských melodramat. Brzy si vysloužil obdiv jako idol ztělesňující muže z lidu bojujícího proti bezpráví. Počátek sedmdesátých let je pro něj spojen s rozmachem tvořivosti. Snímky Naděje (Umut, 1970) a Přítel (Arkadas, 1974) znamenají mezníky společensky uvědomělé turecké kinematografie. Film Cesta (Yol, 1982), jehož závěrečný střih provedl již mimo Turecko, ve Francii, byl oceněn v roce 1982 Zlatou palmou v Cannes. V tom samém roce režíroval ve Francii snímek Zeď (Le Mur/Duvar).

Kontakty

Festival on Wheels - Ankara Cinema Association
Abay Kunanbay Cad 33/6, 06700, Ankara
Turecko
Tel: +90 312 466 3484
Fax: +90 312 466 4331
E-mail: [email protected]
www: www.festivalonwheels.org

Güney Filmcilik A.S.
Sakizagaci Cad. Güney Han No 2/1 Beyoglu, , Istanbul
Turecko
Tel: +90 212 252 2544
Fax: +90 212 245 1304

+ 1

O filmu

Černobílý, 35 mm

Sekce:	10 nejlepších tureckých filmů

Režie:	Yılmaz Güney
Scénář:	Yılmaz Güney
Kamera:	Kaya Ererez
Hudba:	Arif Erkin
Střih:	Celal Köse
Produkce:	Abdurrahman Keskiner
Výroba:	Güney Filmcilik A.S.
Hrají:	Yılmaz Güney, Gülsen Alnıaçık, Tuncel Kurtiz, Osman Alyanak
Kontakt:	Festival on Wheels - Ankara Cinema Association, Güney Filmcilik A.S.

Hosté

Ahmet Boyacioglu

Festival Organizer, Film Director, Producer