<P class=MsoNormal style="MARGIN: 0cm 0cm 0pt">V debutu švédské skupiny komiků s názvem Killingganget jako by se prolnul pohled Roye Anderssona&nbsp; (Písně z druhého poschodí) a Ulricha Seidla (Psí dny). Výsledkem je poněkud potemnělý druh humoru, kdy se člověku lehce svírá žaludek&nbsp; při pohledu na osudy vykořeněných lidí, neschopných jakékoliv vzájemné komunikace. Celek filmu je složen ze čtyř povídek, jež spolu nesouvisejí místně ani časově, spojuje je pouze herecká účast členů skupiny Killingganget, kteří se v každé z nich objeví v jiné roli. Líčené příběhy jsou poutavé, herectví většinou výborné (zvláště Robert Gustafsson jakožto zjizvený&nbsp;otec) a totéž platí o střihu, takže dílo ani v nejmenším netrpí hluchými místy. Naopak, zaujati dějem jsme nepozorovaně unášeni od jedné povídky ke druhé, až k té závěrečné, jež přinese překvapivý obrat. Gunnar Rehlin