V roce 1977 vydal v texaském městě Corwood album hudebník Jandek. Na desce lze slyšet hlas a kytaru. Hudba se volně přibližuje blues, jindy je dosti abstraktní. Jandek zanedlouho vydal druhé album, pak třetí. O jeho hudbě se začalo psát a mluvit, fanoušky svébytných písní se stali Kurt Cobain či skupina Sonic Youth. Do dnešního dne vydal Jandek čtyřiatřicet alb. Za celou tu dobu ho nikdy nikdo nespatřil. Přestože o jeho hudbě píší velké hudební magazíny, Jandek nikdy veřejně nevystoupil, neposkytl osobní interview, nenechal se osobně zastihnout. Bizarní telefonát z osmdesátých let a rukou psané vzkazy jsou nejbližší osobní stopou.
Mýtus neviditelného hudebníka časem podpořil zájem o Jandekovu hudbu. Je na fotografiích na obalech alb opravdu jeho tvář? Kdo je Nancy, která hostuje v samotářově hudbě? Někdy se zdá, že Jandekova hudební kariéra je náhodným produktem extrémního či autistického života. Podle svědectví a úvah v napínavém i zábavném filmu však není vyloučeno, že tu někdo po třicet let nechává růst jedinečné umělecké gesto. Ve věku médií a celebrit nabízí jako artefakt anonymitu a nicotu.