Ve vyprávění o mladé zvukařce, která objasní vraždu své matky díky schopnosti naslouchat zvukům z minulosti, posouvá debutující scenáristka a režisérka Alanté Kavaïtéová divákovu schopnost přijmout neuvěřitelné až do krajnosti. Velmi zručně přitom používá některých postupů francouzských mistrů Henriho-George Clouzota a Clauda Chabrola stejně jako těch z filmu Výbuch (1981) Briana De Palmy. Vytváří tak mysteriózní předivo příběhu s mnoha nevšedními filmovými rafinovanostmi. Ačkoliv se námět může zdát směšný, přece získává na uvěřitelnosti prostřednictvím výjimečně soustředěného, přesvědčivého výkonu Émilie Dequenneové a díky propracované sérii flashbacků rezonujících se zvuky, které hrdinka zaznamenává.