Už řada krátkých filmů Dušana Hanáka je inspirována cizími uměleckými projevy, ať hereckými, hudebními či výtvarnými. Nabídku natočit film o díle klasika slovenské fotografie Martina Martinčeka (1913–2004) pochopil proto zcela po svém. Nespokojil se s pouhou reprodukcí jeho světa venkovanů z Liptova, ale rozhodl se tento svět filmovými prostředky před divákem znovu evokovat a rozvinout v polyfonii lidských příběhů. Čtyři z deseti portrétovaných figur jsou ty, které objevil Martinček, pátého, Adama Kuru, jednu z nejvýraznějších postav filmu, objevili spolu. Pět dalších našel Hanák sám, doprovázen přitom Vladimírem Vavrekem, jehož fotografie hrají stejnou roli jako snímky Martinčekovy: film je rovnocenně kombinuje se záběry filmové kamery, stejně jako postupy dokumentárního záznamu střídá s prvky inscenovaného filmu. Vyvolává tak dojem svrchované bezprostřednosti a autenticity, ve skutečnosti je výslednicí protikladných filmařských postupů, jejichž kolážovité použití teprve v celku vytváří jeho nezaměnitelnou poetiku. Samozřejmě za účasti obdobně použité hudby, zpěvu, synchronního i asynchronního zvuku a ruchů, významotvorných detailů a krajinných scenerií z fotografií i z reálu. Jednotlivé postavy sleduje Hanák ve vztahu k okolnímu světu, centrum a hlubinu bezpečnosti hledá a nalézá však v nich samých. Co má v životě cenu? ptá se. A lidé těžce zkoušení osudem mu odpovídají: V životě má cenu život sám, smutek, radost, veselost, práce, Bůh, děti a láska. „Nadovšetko je len láska.“