Pozdě v noci přiváží sanitka do jedné vídeňské nemocnice mladou ženu (Theresa Russellová), jež se zřejmě pokusila o sebevraždu předávkováním léky. Doprovází ji její přítel, americký profesor psychoanalýzy dr. Alex Linden (Art Garfunkel). Zdánlivě rutinní vyšetřování se pro inspektora Netusila (Harvey Keitel) a s ním i pro diváky promění v postupné odhalování jednoho zvláštního milostného vztahu. „Nemocný film natočený nemocnými lidmi pro nemocné lidi.“ Tak popsal Bad Timing jeden ze zaměstnanců společnosti Rank Organisation, která film produkovala. Ta, zděšena výsledkem, odstranila své logo ze všech kopií a odmítla film uvádět v síti svých kin. Stejný snímek získal o několik měsíců později na filmovém festivalu v Torontu cenu diváků. Příčiny tak extrémně protikladných reakcí není třeba dlouho hledat. Až na dřeň jdoucí popis vztahu, v němž se láska proměnila ve všepožírající obsesi, neuhýbá před ničím, ať už je to sex, okamžik psychického zhroucení nebo lékařský zákrok. Roegův typický fragmentární styl, jenž zcela ignoruje chronologii, je tu doveden až na hranici svých možností, když propojuje okamžiky, věci, místa a emoce vzdálené od sebe v čase i prostoru podle nevyzpytatelných vnitřních asociací. Roeg si tentokrát navíc trochu ironicky pohrává s voyeuristickou podstatou samotného diváckého zážitku, a tak jeho neromantická analýza mužských obsesí a (erotických) vztahů mezi muži a ženami dostává ještě kousavější podtón.