V souvislosti s hereckým projevem i diváckým prožitkem se v recenzích mnohdy píše o „sžití se s postavou“. Jenže je to doopravdy sblížení, nebo má vztah lidí k fiktivním bytostem blíže k podmaňování či sadistickému ovládání? Sebereflexivní jihokorejský film rozvádí podobné otázky do komplexně pojaté úvahy o identitě postavy fiktivního příběhu. Muž A se probouzí zraněný ve vaně na neznámém místě, odkud je proti své vůli směrován na místa, kam nechce. Posléze potkává alter ego své autorky, svého hereckého představitele, který do světa příběhu vstupuje jako parazit, a vedlejší postavy, jejichž vlastní cíle jsou také nezávislé na směru předepsaném scénářem. Snímek vznikl v prostorách malého studia, které se samo stává dějištěm uvnitř filmu, a reflektuje veškeré úrovně filmových děl, od scénáře přes natáčení až po vlastní filmový styl a „oko“ kamery.