Arturo Ripstein se náhodně setkal s jedním z politických vězňů, které kdysi vyzpovídal ve svém dokumentu Černý palác, pojednávajícím o vězení Lecumberri. Přes něj dohledal i další dva spoluvězně, čtvrtého se nepodařilo nalézt, a tak byl nahrazen jiným revolucionářem. V šesti kapitolách se podrobně seznamujeme s průběhem mexického guerillového hnutí, části nazvané Zatčení, Mučení, Informace a Doba patří mezi velmi cenná historická svědectví. Za hranicemi Mexika jsou to málo známá fakta. Pro pamětníky je tento snímek smutnou připomínkou ideálů, které nedošly svého naplnění. Z filmového hlediska jde spíše o historický dokument než o film. Přesto svým obsahem zaujal na řadě festivalů a byl uveden například v sekci Týden kritiky v Cannes. Na celém projektu je zajímavý fakt, že režisér si nevybral protagonisty sám, ale vrátil se k nim náhodně na základě staré zkušenosti. Nechal je značně detailně vypovídat o vlastním politickém přesvědčení, metodách mučení i následném každodenním boji o přežití. Před divákem postupně vyvstane zklamání a rozčarování z výsledku několikaletého snažení, a je tak částečně zpochybněno utrpení přestálé při mučení. Film bezpochyby není právě příjemný pro současnou mexickou politickou elitu – v Mexiku se nedočkal téměř žádného uvedení kromě několika ojedinělých projekcí. Je dalším z utajených Ripsteinových snímků, které jeho vlast přijímá s nezájmem.