Zapadlá ves v hloubi Ruska. Začátek 20. století připomínají jen ojedinělé fotografie na stěnách roubenek. Ženy se tu oddávají rituálům málem pohanským a věří, že jejich životy jsou magicky propojeny s místní roklí. Každý, kdo toto pouto zpřetrhá, zahyne. Jediný, kdo se vymkl odvěkému řádu, je mladý vzdělanec Karev. Rád by splynul s rodným prostředím, ale je již infikován městskou civilizací. Jeho cizost přitahuje místní ženy, sblížení s ním je však pro ně zkázonosné... Film vychází z rané prózy básníka Sergeje Jesenina, v níž rezonuje i jeho nepřekonatelný vnitřní svár: stesk odrodilce kompenzovaný pózou zhýralého světáka. Dokumentaristická zkušenost režisérky je patrná ve způsobu reanimace zaniklého času. Dokládá ho nejen až muzeálně průkazná věcná sféra – rekvizity a kostýmy, ale i herecké kreace. Postoje, psychologie, pohledy a gesta protagonistů odstiňuje nepřehlédnutelný nános patiny odeznělé epochy. Současně vypovídají i o libých a nelibých rysech ruské mentality, z nichž bývají odvozovány úvahy o „záhadách ruské duše“.