Pražské jaro roku 1968 dalo Vachkovi po dlouhé nucené pauze možnost filmovat. Na úvahy nebyl čas – vrhl se do politiky, kterou žila společnost. Vyzbrojen 16mm kamerou a magnetofonem zachytil volbu prezidenta republiky – neopakovatelnou skutečnost v její nahé podobě. Tam, kde jiní kamery vypínali, Vachek teprve začínal natáčet. Z filmu dýchá autenticita, paradoxně umocněná přiznanou přítomností kamery a podtržená ironickou konfrontací vysokého a nízkého, dramatického a komického, oficiálního a osobního. Politici Dubček, Svoboda, Smrkovský nebo Černík sledovaní Vachkovou kamerou jsou obyčejní, směšní, ale živí lidé bez jakékoli mediální masky. Zmatený generál Svoboda žádá samostatný televizní kanál pro armádu, Smrkovský brojí proti antisemitismu ve straně a filmaři natáčejí klíčovou dírkou „tajnou" přípravu banální rezoluce. Film, stylem připomínající dokumenty cinéma direct, má v názvu titul Goethova románu, jenž je narážkou na změny „politických manželství". Další události načas změnily ironický záměr. V srpnu bylo Československo obsazeno vojsky Varšavské smlouvy. Na film, který šel do kin po okupaci, se lidé dívali s nostalgií a z jeho aktérů se stali národní mučedníci.