Bibiane pochází z bohaté a slavné rodiny, ale neví, co se životem. Prodělá potrat, její manažerská činnost v rodinné síti butiků končí fiaskem, a navíc z nepozornosti přejede člověka. Mohl by to být běžný psychologický film, kdyby celý příběh nevyprávěly ryby, ulovené u norských břehů, těsně předtím, než přijdou o hlavu, kdyby muž, který zemřel Bibianinou vinou, nebyl bývalý norský rybář jménem Annstein a kdyby se dívka, zmítaná relativitou bytí, nezamilovala do jeho syna. Svět, v němž hrají hlavní roli paradoxy, kde se jako ukolébavka zpívá skandinávská balada o krutosti válečníků a od kletby není daleko k záchraně a odpuštění, připomíná vír, jenž všechno smete: odtud název filmu, který odkazuje také ke známé povídce Edgara Allana Poea. Villeneuve střídá úhly pohledu, a dokonce zatáhne přímo do děje i němé rybí vypravěče, když je nechá po havárii chladicího vozu vyklopit na montrealskou ulici. Mystická atmosféra spojená s využitím pohanské i křesťanské symboliky a postupů antické tragédie ovšem nevylučuje přítomnost humoru a romance. Po detailních záběrech potratu a následného zničení plodu a scéně s archetypálním řezníkem, jehož ostře nabroušený dlouhý sekáček neušetří nic živé, zazní jásavá píseň Good Morning Sunshine z muzikálu Vlasy. Kameraman André Turpin je režisérovou prodlouženou rukou a pomáhá složit mozaiku scén v dokonale soudržný celek. Snímek získal obě nejprestižnější kanadské filmové ceny, Cenu Jutra i Genie, a to za nejlepší film i scénář, a v Berlíně obdržel Cenu FIPRESCI.