Melville zakoupil práva k americkému detektivnímu románu, k jehož realizaci ale nemohl sehnat finanční prostředky. Významní producenti Carlo Ponti a Georges de Beauregard mu nabídli, aby pro ně natočil jiný film. Tak se dostal k románu belgické spisovatelky Beatrix Beckové Kněz Léon Morin z roku 1952, za nějž autorka získala významnou Goncourtovu cenu. Do hlavní role kněze obsadil Jeana-Paula Belmonda, čímž začala jejich dlouholetá spolupráce, a pro roli Barny (autorčino alter ego) získal Emmanuelle Rivaovou. Postava kněze je vykreslena jako Don Juan, který si je vědom své fyzické i duševní přitažlivosti a baví se flirtováním se ženami. Nikdy jim však nedovolí žádný tělesný kontakt a nechává je roztoužené trápit se v mukách neopětované lásky. Zatímco režisér tvrdí, že ho nezajímala náboženská tematika, hlavním tématem autobiografické předlohy je náboženská konverze.  Hlavní hrdinka Barny je ateistka a vdova po židovském komunistovi. Když se setká s knězem Léonem Morinem, zahájí s ním intelektuální diskusi na téma víry v Boha. Vše se odehrává během okupace v části Francie, kterou kontroluje fašistická Itálie, a Morin je členem odboje. Barny si postupně uvědomuje, že se do kněze zamilovala, ale pokračuje s ním ve spirituálních rozhovorech, které jí nahrazují nenaplněnou lásku k její kolegyni Sabině. Výjimečné výkony herců, odstup od tématu a zdánlivé oddramatizování děje činí z tohoto snímku jeden z vrcholů Mellvilovy tvorby.