Nezdárný syn Viktor se znovu shledává se svou početnou rodinou, s níž se pětadvacet let neviděl. Nyní se všichni setkávají v usedlosti uprostřed stepi. Začnou je ale obléhat muži v oblecích, které sem nevědomky přivedl právě Viktor. Pro rodinu tak přestávají být ohrožením jen vznětlivé povahy některých jejích členů. Nebezpečí nyní přichází i zvenčí.  Místy rozšafný a poetický, většinou ale tíživý film zachycuje s elegickým nádechem peripetie rozvětveného rodu, jehož členové prošli mnohými protivenstvími. Když se snažíme čelit vlastní historii, je možné, že nás dostihne více, než jsme čekali. Ve snímku je patrný nádech bilancování a srovnávání se s minulostí, jak je známe i z filmů Otara Iosselianiho, popřít ale nelze ani jeho rozmáchlost a sílu obrazů, jakou ve východní kinematografii ztělesňuje Nikita Michalkov  nebo Timur Bekmambetov. Režisér se při výrobě filmu inspiroval svým dětstvím ve stepích okolo řeky Don a také westerny, jejichž osudovost se do snímku rovněž promítla.