„U nás stále zabíjíme postaru," říká zhruba v polovině filmu jedna z postav, odkazujíc k typické sicilské přímořské vesničce a nepřímo i ke statutu quo, který desítky let předtím zavedla na největším italském ostrově mafie. Ve strohém a úderném snímku (výrazný odklon od popartové extravagance Desáté oběti), vycházejícím ze stejnojmenného románu Leonarda Sciascii, přibližuje Petri na kriminální zápletce (tajemná vražda dvojice mužů na honu) svou averzi vůči společnosti založené na nespravedlnosti, zastrašování a konspiraci a odkazující až kamsi k feudálnímu zřízení. Mafii jako fenoménu prostupujícímu vědomí i chování veškeré místní populace se nepřímo postaví idealistický profesor Laurana (Gian Maria Volonté), vyšetřující vraždu svéhlavě a s naivitou, jež nevěstí nic dobrého. Tuší, že zločin z vášně je ve skutečnosti politickým zločinem, jeho úsudek však kalí propuknuvší vášeň vůči vdově po příteli, mysteriem obestřené „ženě v černém" (Irene Papasová). Jednomu z prvních italských filmů o mafii byla na festivalu v Cannes přiřknuta cena za scénář, na kterém s Eliem Petrim poprvé spolupracoval Ugo Pirro, spoluautor pozdějších mistrovských snímků Podivné vyšetřování a Dělnická třída jde do ráje.