Blíže nespecifikovaná komunita, v níž se odehrává tento stylizovaný „antropologický dokument", je spíše prostá paralel s nám známým světem. Právě neurčitost a nekonkrétnost jsou ale klíči k prožití tohoto enigmatického filmu. Přestože bychom i ze zobrazených předmětů mohli odhadovat, kde a v jaké době se natáčelo, nechává režisér tyto otázky otevřené a namísto toho se zaobírá limity lidské svobody. Snímek se nesnaží předkládat obraz vývoje či vidinu budoucnosti – namísto toho ukazuje, že i v místech zmaru, či přinejmenším nevalné povzbudivosti se dá žít.