V jezerní krajině ruského severu představuje pošťák často jedinou spojku s civilizací. Doručí penzi, dopis, sežene žárovku, přiveze chleba, každý ho zná a potřebuje, a přesto ho kdosi připraví o jediný dopravní prostředek. Navíc i jeho milá neperspektivní kraj opouští, a tak Alexej náhle stojí před nesnadným rozhodnutím, kam se jeho život bude nadále ubírat. Významný ruský režisér Andrej Končalovskij se ve svých sedmasedmdesáti letech pustil do experimentu a s minimálním štábem se vydal natáčet autentický příběh obyvatel Archangelské oblasti. Bez scénáře, s neherci, kteří zpřítomňují sami sebe a své lapálie, se mu podařilo natočit nadčasový snímek, právem oceněný za režii na festivalu v Benátkách. Bílé noci pošťáka Alexeje Trjapicyna nejsou jen pohlednou etnologickou výpravou do exotických míst, ale především prostým a pravdivým obrazem neměnnosti ruského venkova a mezilidských vztahů, jenž ostře kontrastuje s dnešním chaotickým světem simulovaných potřeb.