Film, volně inspirovaný reálnou událostí, se soustřeďuje na zvraty odehrávající se v jejím posledním dějství. Líčení je úsporné, omezuje se na rozhodující momenty hrdinčiny snahy vymanit rodinu z dluhu a na její vzrůstající beznaděj. Zcela civilní styl podání míří k podstatě stejně jako herecký výkon Margity Goševové, ztělesňující provinční učitelku, která je zničujícím dluhem pomalu a nezadržitelně stahována do propasti. Počáteční scény připomenou varovná slova Charlese Bukowského o tom, že „nepřetržitá série malých tragédií dovede člověka do blázince“. Ty pozdější, uvozené scénou, kdy se Naděždě rozbije auto, a pokračující jejím šíleným závodem s časem, aby v bance zaplatila před zavřením, mají silnější napětí než většina hollywoodských thrillerů. V neposlední řadě je nutno říci, že Goševová převyšuje kohokoliv na plátně svým portrétem zoufalé ženy, jež postupně odhaluje, že je schopna zajít ve svém jednání až do extrému.