Krisha je černou ovcí rozvětvené houstonské rodiny. Přijíždí na Den díkůvzdání a afektované přivítání vskutku nezní příliš přesvědčivě. Krisha, která se s rodinou neviděla dlouhé roky, se snaží zapadnout, to ale neznamená, že by se měla vzdát své tajné truhličky plné nejrůznějších léků. A čím víc se všichni snaží tvářit mile, tím dříve opadá falešná maska úsměvu. Pro režiséra bylo natáčení velmi osobní a rodinnou záležitostí. Vždyť do hlavních rolí obsadil svou tetu, matku i babičku. Krishina ztraceného syna pak ztvárnil sám Shults. Navíc se natáčelo v jeho rodinném domě, film vznikl během osmi hektických dní. Dlouhé záběry, jimiž Shults vyživuje atmosféru rodinného domu, střídají v ty pravé momenty sekané sekvence, vše doplňuje organická hudba, jako kdyby na nervy brnkal. „Ke střihu jsem přistupoval stejně jako k obrazu – vše mělo být z Krishina pohledu, tuhle cestu absolvujeme po jejím boku.“