Jsou poslední dny války a Krista má na svém žebřiňáku z donucení odvézt dva vojáky wehrmachtu k rakouské hranici. Jeden je těžce raněn, druhý vystrašený holobrádek. Venkovanka si pod slámu ve voze schová sekyru, jelikož má jiné plány… Jedinou kulisou vystupňovaného dramatu jednoho dne je dlouhá lesní cesta ponořená do ticha, které jen občas přeruší hudební doprovod v podobě varhanních tónů. Jsou v protikladu k syrovosti obrazu i obsahu drsných scén a poznenáhlu působí tak, že les se sloupovím stromů jako by se před očima začal proměňovat v chrám, tedy místo, kde se člověk kaje za své činy, kde je za ně trestán a kde se mu dostává rozhřešení, anebo kde se odvrací od svých špatných skutků tak jako Krista, jež chtěla na vojácích krvavě pomstít mužovu smrt. Film uprostřed 60. let znamenal naprosté novum v tematizaci války, protože odvrhl dělení na zlé Němce a dobré Čechy a místo toho ukázal všeobecnou degradaci člověka v pokleslé době plné násilí.