Anglický člen „the“ specifikuje v názvech mnoha hororů původce děsu. Ne však tentokrát. Ve společném filmu dvou zavedených experimentátorů hrají prim abstrakce a zvuky, v obou případech vycházející z nátury hororového žánru, jehož strukturu i typické stylové prvky nápaditě kopírují. Divácké nepohodlí má abstraktní původ, přesto film působí invazivně a uvádí publikum v neklid. A když skončí, zanechá ho s oroseným čelem a tlukoucím srdcem jako po sledování povedeného žánrového kusu.