Ve druhém díle Tisíce a jedné noci se Šeherezáda nadále pokouší hrát o svůj život a nenudit Krále smutnými historkami o sklíčeností sužované zemi: „Ó, toto jsem se doslechla, požehnaný Králi, zoufalý soudce bude plakat místo toho, aby vyřkl ortel; muž, který zabil svou rodinu, se stane hrdinou a obyvatelé panelového domu zachrání papoušky i spatří mrtvé a duchy procházející se po chodbách, včetně psa, který...“ A s přicházejícím úsvitem se Šeherezáda odmlčí. Divadelní stylizace soudu hříšníků dává prostor nadsázce, se kterou režisér nahlíží na lidské pokolení, a silně kontrastuje s realisticky zabarveným příběhem o chytrém pejskovi Dixiem a jeho nešťastných majitelích. V Gomesově filmu je vše dovoleno a je na divákovi, aby byl spoluvypravěčem předváděných příběhů. Třídílný snímek osobitého tvůrce vzbudil pozornost na letošním MFF v Cannes.