Populační politika rumunského komunistického vůdce Nicolae Ceaus,esca, zaměřená proti sexuální osvětě, antikoncepci a potratům, má za následek mimo jiné i dnešních dvacet tisíc nechtěných dětí, jimž chybí domov. Ve filmu je zachycen příběh pěti z nich, žijících v prostorách stanice metra Piata Victoriei v Bukurešti: šestnáctiletá Cristina je vůdkyně malého gangu, desetiletá Ana utekla z domova už podruhé a vzala s sebou i osmiletého bratra Mariana, čtrnáctiletá Macarena je silně závislá na čichání nátěrové látky Aurolac, kterou jinak používá celá parta, dvanáctiletý Mihai utekl z domova kvůli otci- -alkoholikovi. Děti si vydělávají žebráním a příležitostnou prací pro stánkaře, potloukají se po parku, někteří v doprovodu filmařů navštíví své rodiče… Existenční i existenciální situace pěti bezdomovců je zde nahlížena velmi zblízka, barvitě a se šokující otevřeností.