Dokument konfrontuje šestici Vídeňanů středního věku pracujících v dělnických profesích s minulostí země v posledních třiceti letech. Lidé, kteří se v roce 1972 stali respondenty rozhlasové ankety, se scházejí ve studiu, aby si vyslechli, co kdysi do mikrofonu říkali o svých přáních, snech a nadějích do budoucna. Mezitím prožili spolu se svou zemí cestu svázanou se socialistickou koncepcí vládnoucí SPÖ. Protagonisté, kteří dnes mají stejně staré děti, jako byli na počátku 70. let oni sami, hledí na uplynulé roky, během nichž přišli o většinu svých iluzí, skepticky. V podobném duchu vyznívá i vizuální komentář autorky, která výpovědi respondentů doplnila pestrou koláží dokumentující proměnlivého ducha doby. Úryvky z dobových týdeníků, populárních hudebních klipů, televizních reklam, amatérských snímků i volebních agitek skládají dohromady příběh o společenské euforii, která se zakládala do značné míry na idealismu a která se postupně – uměle přiživována shora – dostávala do rozporu s realitou.