Průvodci válečnou realitou Čečenska jsou muž a žena - aktivní účastník války a její pasivní oběť. Oba jsou znechuceni vleklým konfliktem a snaží se dopátrat pravdy o původu a průběhu této tragédie. Připomínají křivdu vysídlení. Uvádějí situaci roku 1991, podle nich nezvládnutou prezidentem Dudajevem. Charakterizují postupnou eskalaci konfliktu, roli drog, peněz, korupce a terorismu v jeho vyvrcholení. Monology jsou podloženy montáží reportážních záběrů válečné krajiny. Stopy bombardování, dělostřelecká palba, přelety helikoptér, hory, zdevastovaná města a vesnice, rutinní domovní a osobní prohlídky, nálezy zbraní, zatýkání mužů, ubohá tržiště lemující silnice s projíždějícími tanky. Nekonečná válka poznamenala dětská gesta a hry, promítla se do bizarní módy, vtiskla smutek a vzdor do očí, zaplnila mešity i hřbitovy, dnes a denně rozmnožuje počet raněných a invalidů. Výjevy z všední každodennosti ruských vojáků a místních obyvatel nutí k odsudku nejen ruských, ale i domácích válečníků. Průběžně zní píseň přirovnávající záludný vojenský osud k rafinovaným konfiguracím šachové hry.