Artur Aristakisjan se vydal s kamerou mezi moskevské vyděděnce, odpůrce „systému“, pokoušející se o filozofické zdůvodnění i praktické naplnění svých postojů. Učinil tak v letech 1995–1996, která trávil s komunitou hippies v ruině „Bulgakovova domu“ v centru ruské metropole. Zdokumentovaný průběh experimentu s jeho autentickými protagonisty poté uspořádal do dramatických fragmentů. Vypovídají o myšlenkových peripetiích, mravních dilematech, duševních krizích i deziluzích obyvatelů squattu. Totální izolaci bizarní komunity mužů a žen, dětí a zvířat, žebráků a mrzáků narušují jen policejní razie a přepady různých násilníků. Fanatická víra v dosažitelnost absolutní svobody přes velkoryse pojímanou tělesnou lásku se však stává pro některé jedince, včetně jejich hlavního ideologa, k neunesení. Film je zarámován osudem žebračky Marie, kterou do squattu přivedla legenda o světě lásky a štěstí. V závěru se plouží zasněženou Moskvou, opět sama, ale se sobě vlastní vírou v obrození ztraceného ráje.