Nouadhibou je malé přímořské městečko na pobřeží Mauretánie. Mezi jeho bíle omítnutými domečky a melodickými písněmi předávanými z generace na generaci klidným tempem ubíhá život i čekání na pomyslné štěstí... Sedmnáctiletý Abdallah sem přijíždí navštívit svou matku předtím, než definitivně opustí zemi a odjede do Evropy. Vzhledem k tomu, že nemluví místním nářečím, cítí se tu jako cizinec. Navíc ho více než zdejší rukodělně a barevně originálně zpracované látky zajímá nejnovější evropská móda. Dokonce se zpočátku posmívá a vyhýbá místním zvykům a slavnostem a s nedůvěrou pozoruje tento jemu tak vzdálený a neznámý svět. Posléze mu ale začne propadat. Potkává mladou melancholickou Nanu, čínského přistěhovalce s vášní pro karaoke, starého domácího kutila Maata, který je nešťastný z toho, že není schopen správně zapojit elektrický obvod. Ale hlavně malého chlapce Khatru, který je sirotek, ale přesto dokáže citlivě vnímat okolí. Khatrův pohled na svět je plný naděje a něhy. Cena FIPRESCI na MFF v Cannes 2002.