Středometrážní snímek je portrétem amerického saxofonisty Bena Webstera, hudebníka geniálního talentu, pro něhož se Amsterodam stal na konci šedesátých let druhým domovem. Webster, živoucí legenda jazzu a blues, se narodil v Kansas City v roce 1909 a ve třicátých letech hrál po boku velikánů, mimo jiné také v bandu Duka Ellingtona. Keuken ho představuje jako osobu plnou rozporů, z níž současně vyzařuje násilí i jemnost, velkorysost i utrpení. Autorovi se podařilo převést na filmový pás pouto spojující geniálního muzikanta s jeho hudou. Johan van der Keuken tím nahlédl hluboko do osobnosti umělce, který zemřel o šest roků později.