Film se vymyká převyprávění, je zkonstruován podle principu vyznávaného autorkou: „Příběh jsem vědomě pojednala tak, že nemůže zasáhnout city. Spoluprožitek je vyloučený. Čas prostých, obyčejných příběhů ve filmu pominul, film je už náležitě rozvinuté umění. V literatuře čas prostých příběhů pominul dávno, přežívá jen v bulvárním čtivu... Každý člověk je pro mě unikátním světem, absolutní individualitou. Tím spíš člověk tvůrčí. Toto sebevymezení ho zavazuje k jediné věci – realizovat svůj vlastní svět.“ Hrdinou je tu herec, který právě hraje Hamleta. Vyfantazíroval si životopis a nyní je nucen přetvořit ho do života. Také ho osloví starší muž s výzvou, aby reprezentoval jakési tajné společenství. „Text a komentář“ filmu jsou tvořeny průhledy do různých časoprostorů, ozvláštňovaných rekvizitami. Nemalou roli hrají přízračné scenerie St. Peteburgu, mystickou atmosféru filmu doplňují i zvláštní tváře protagonistů.