Muhamed je častým návštěvníkem moskevského kasina a podle toho, jak sebevědomě pokřikuje na číšnici, by se mohlo zdát, že mu přeje štěstí. Opak je však pravdou a Muhamedův obličej se jen protáhne, když zjistí, kolik vlastně prohrál. Neutěšená finanční situace ho přinutí k návratu domů, do vesnice ve střední Asii, kde se jeho krajané domnívají, že udělal v Moskvě velkou kariéru jako houslový virtuos. Jeho lži jsou však brzo odhaleny a matka propukne v pláč, když zjistí, že pouzdro na housle je prázdné, protože i jeho obsah nezdařený syn prohrál. Muhamed se snaží sehnat peníze, aby mohl splatit dluhy, ale ani to se mu nedaří, takže mafiáni jsou mu stále v patách. Zdá se, že je zcela sám, zamotaný do sítě vlastních lží. Je na konci světa a u konce svých sil. Někdo mu ale každé ráno nechává za oknem vajíčko. Že by projev sympatií či soucitu? Muhamed se smutně dívá na rodnou vesnici a ví, že musí odejít, protože teď ho hledá i policie a lži už nepomohou. Jeho srdce je prázdné a moc by potřeboval, aby mu někdo poklepal na rameno a řekl, že život jde dál a že není čas na slzy...