Ostrý studený vítr, převalující se pahorkatou krajinou, ostatky zhroucených obydlí, pusté smutné scenerie. I na první pohled nehostinná a nevlídná oblast, kterou kvůli špatným podmínkám museli zdejší obyvatelé opustit, zůstává pro skupinu starých mužů jediným domovem, kterého se odmítají vzdát. Pokud však poslední trajekt odplouvá pozítří, jaká naděje na přežití zbývá? Spíše než předkládat jasné odpovědi na existenciální otázky se Yulene Olaizola snaží ve svém kontemplativně laděném snímku postihnout syrové prostředí v jeho celku. I díky observativnímu odstupu, jenž respektuje přirozený charakter snímané krajiny, se daří hypnotickému dílu více než poutavě proniknout do zvoleného prostředí, stejně jako vyzdvihnout jeho fotogenické kvality. Výsledkem je nostalgický, nikoli však tíživý portrét unikátního teritoria Kapverdského souostroví.