Svobodné matce Mónice přerůstá přes hlavu péče o jejích pět dětí. Ve své  bídě a osamělosti nemá kam se obrátit o pomoc, a tak se denně upíná k okamžiku, kdy zcela nezodpovědně svěří domácnost nejstaršímu, teprve pětiletému synkovi a vyrazí do ulic. Její cesta nesahá dál než k partě bezdomovců, s nimiž popíjí a čichá omamné výpary a zmožena alkoholem a drogou přijímá jejich vulgární dvoření. Když ale pak doma zjistí, že děti mezitím zavraždily králíka, jedinou bytost, jež pro ni byla jakousi náhražkou citu a útěchy, dosáhne ženina frustrace vrcholu. Už se na nic neohlíží, zpečetí osud svých potomků a zavře za svou existencí dveře. V pouhých osmnácti minutách dokázala Victoria Franco skladbou dlouhých záběrů, povětšinou statických, vyjádřit vnitřní vyhaslost provázející společenské vyloučení s takovou dávkou verismu, až se zdá neuvěřitelné, že autentické scény z „rodinného života“ jsou inscenované.