V roce 1983 teolog a spisovatel John Hull po letech progresivního onemocnění definitivně ztrácí zrak. „Věděl jsem, že pokud nepochopím slepotu, zničí mne to.“ S tímto vědomím začíná Hull nahrávat audiodeníky, ve kterých zaznamenává bolestnou, ale zároveň osvobozující a transformující cestu do hlubin vlastní duše a ukazuje, že fyzický handicap či překážka, kterou život přinese, se stává obohacujícím zážitkem, pokud je uchopena zpříma. Talentovaným režisérům se podařilo natočit sugestivní a originální snímek, ve kterém kombinují herci ztvárněné výjevy ze života Hullovy rodiny se skutečnými hlasy jejích členů (stejný způsob použila v dokumentárním snímku Arbor režisérka Clio Barnardová – 45. MFF KV), voiceoverem čtené úryvky Hullových deníků a expresivní záběry přibližující pocity osob postižených slepotou. Zručně vystavěná koláž je fascinujícím a filozofujícím portrétem silného člověka, který dokázal vlastní handicap proměnit v dar.