Po dvaceti pěti letech na stejné pozici si dělá neambiciózní, introvertní Juan naděje na povýšení. Nejen že by se mu tak konečně dostalo uznání, mohl by se také věnovat svému osmnáctiletému synovi Pablovi, jehož vychovává sám. Nezávislost, po které touží každý teenager, Pablo vítá, neboť se může oddávat tanci, stylizovat do ženské role či čas trávit s milencem ze sousedství. Po tragické události, kdy se Pablo stává terčem homofobního útoku, je Juan náhle nucen čelit problémům, které tak dlouho vytěsňoval, a musí se postavit netolerantnímu okolí. Syrové drama o odvaze vzepřít se svazujícím normám a konvencím varovně poukazuje na zaslepenost chilské společnosti a zdůrazňuje nezbytnost boje za pravdu a spravedlnost. Společenská kritika je však pouze jednou z mnoha vrstev snímku. Jde především o odhodlané dílo, kterému se v hledání vlastního výrazu daří organicky propojit atmosférický styl se zneklidňujícím realismem.