Sfumato je metoda olejomalby, kterou vynalezli renesanční malíři, aby vnesli do svých obrazů zdání větší hloubky. Tvary se tak stávají matnějšími, ostré kontury se ztrácejí a více se pracuje se stíny, jejichž tmavé plochy jsou prokreslenější. Portrét současného normandského výtvarníka Bernarda Legaye nachází k této metodě filmový ekvivalent, když umělce sleduje při jeho tvorbě uvnitř tmavých prostor ateliéru, v zašlých interiérech rozpadajících se industriálních stavení i v šeru nepoddajné normandské krajiny. Snímek je intimním vhledem do samotářského života umělce, který svá díla tvoří v osamění, mimo pozornost společnosti. Jeho umělecké artefakty jsou nevyhnutelně determinovány okolním prostředím, jehož textury a materialita do tvůrčího procesu neoddělitelně vstupují, ale také životní zkušeností tvůrce, jenž si stále s sebou nese vzpomínku na smrt své matky. Film nestojí na okázalé vizualitě, ale vychází z intimní taktilní zkušenosti.