V odlehlém koutě Japonska žije ve fascinující harmonii komunita tradičních lovkyň perel. Dennodenně se vydávají na moře, aby bez profesionální výbavy vynášely z několikametrové hloubky mušle, chobotnice, mořské ježky či humry. Poklidně plynoucí scény, situované do jejich domovů, na ladně se kolébající rybářskou bárku nebo přímo do mořských vln, postihují přirozené, byť tlumené emoce i nevídaný klid hladiny času, nezčeřené spěchem naší doby; neuniká nám tedy nic podstatného, co by běžný cestopis mohl snadno přehlédnout. Jemně lyrický snímek, otevírající se nám až ve chvíli, kdy s jeho volným tempem sladíme rytmus svého dechu, ukazuje na dnes již zapomenuté profesi klíčovou úlohu rituálů v naší společnosti. Ať už je to pečlivé vázání tradičního šátku, příprava a jezení pokrmů, nebo přátelské karaoke, společným jmenovatelem je hřejivá ceremonialita, jež úspěšně naplňuje a sceluje životy tří generací portrétovaných žen.