V hlubokém středověku a ještě hlubším údolí, kam nedopadnou paprsky slunce, strádá Agostino se svou rodinou. Všichni již opustili prokleté místo, Agostino však nedokáže utnout své kořeny a vzepřít se osudu. Jeho boj s chudobou však dostihne trpká marnost a Agostino se zříká víry. Hněv jej dožene k titánské vzpouře proti samotné hoře, jejíž stín potlačuje život. Je jím přijatý sisyfovský úděl nesmyslným útokem proti Bohu, či naopak hora ukrývá vzácný poklad přisouzený pouze lidské bytosti – schopnost výzvy a osvobozujícího sebeuvědomění? Amir Naderi i ve svém nejnovějším filmu nechává postavy čelit zdánlivě bezvýchodným extrémním situacím. Tentokrát však své bytostné téma předkládá v nejčistší alegorii, již nechává promlouvat spíše bezprostřední řečí monumentálních obrazů než slovy a symboly. Nabízí tak univerzální poselství pro ty, kteří i dnes ztrácejí naději pro život a budoucnost: „Věci změníme jen tehdy, učiníme-li něco nemožného.“