V prosinci 2013 se vydal Michael Glawogger na osudnou cestu za dokumentem, který měl být ještě radikálnější než jeho předchozí díla, jako pozorovatel-poutník chtěl cestovat kolem světa a zachytit ho v jeho celosti, aniž by sledoval jasné téma, měl pevný plán nebo si dělal předběžné soudy, veden pouze principem šťastné náhody či prozřetelnosti. V trojčlenném štábu prošel Balkán, Itálii, severozápadní a západní Afriku. Bohužel v dubnu 2014 zemřel na malárii a jeho cesta skončila. Natočený materiál se stal pro Glawoggerovu střihačku Moniku Williovou výzvou, povinností vůči zesnulému. Musela se bez jeho vedení vydat na svou vlastní pouť ve střižně. Výsledný tvar je vizuálně jímavý podobně jako Glawoggerova předchozí díla, na něž navazuje i tematicky. Obrazy dosahují maximální účinnosti, když plné rozkladu ukazují nezkrotný élan a vitalitu lidí i živočichů. Snímek je doprovázen Glawoggerovými poetickými záznamy, které čte Fiona Shawová.