Proč Krzysztof Kieślowski? Protože mi strašně schází. Byl jedinečným umělcem, jenž nám toho tolik odhalil nejen o světě, ale i o nás samotných. Dnes by pro nás byla jeho moudrost, tolerance a nekonečná poctivost dvojnásob důležitá. Miluji jeho silná dramata jako Amatér, Náhoda či jeho trilogii Tři barvy. Vybrala jsem ale Krátký film o zabíjení, jenž by se dal shrnout do jedné věty – dvacetiletý muž zavraždí taxikáře, je usvědčen a pověšen. Tak málo, a přitom tak moc. Je to film o dvou úmrtích. Jedno je brutální, spáchané chladnokrevně, druhé je neméně kruté, ale odehraje se pod majestátem práva. Film je výkřikem obhajujícím lidský život. Je to ale také příběh o světě, v němž je zlo všudypřítomné. Domnívám se, že nyní, když na nejrůznějších místech světa zuří ozbrojené konflikty, roste hrozba terorismu, ožívá nacionalismus a společenský život je opět prodchnut velkou agresivitou, je třeba si tento film ještě více připomínat. Jako silné varování.