James Benning od 70. let neúnavně boří návyky i těch nejvybíravějších fanoušků nenarativního filmu. Bez klasického příběhu se obešel už ve svém celovečerním debutu, který byl loni, po čtyřiceti letech od natočení, důsledně zrestaurován. Jak souvisí enigmatické setkání muže a ženy u nádraží s dlouhým záběrem přes čelní sklo vlakové soupravy, zvolna projíždějící předměstím jakéhosi amerického velkoměsta? A mají podivní golfisté ze závěrečné scény něco společného? Prost návodných odpovědí, usouvztažňuje film 11 × 14 postavy, rekvizity, gesta, pohyby a prostory ze sémanticky nepropojených scén, aby vyvolal až dětinskou radost z překvapivých možností ryzího filmového jazyka.