Když začal Henrikas Šablevičius natáčet litevské podivíny (profesora, hadače z ruky, závodníky a mnohé další, kteří měli do představy modelového občana hodně daleko), vynalezl bizarní nový žánr dokumentárního portrétu. Pro tyto portréty je charakteristická uštěpačná ironie, jež však necílí na protagonisty (právě naopak, režisérovy sympatie k podivínům jsou přímo hmatatelné), ale na prototyp „sovětského hrdiny“. Hlavním hrdinou tohoto dokumentu je Apolinaras, dobrosrdečný policista, který ani svým zevnějškem neodpovídá ideologicky vyhovujícímu „strážci mravů“.