Největší atrakcí chlapců z předměstí je televizor, který mohou sledovat u extravagantních sousedů. Bratři Monoru a Isamu si vezmou do hlavy, že chtějí mít televizor doma také. Protože se u rodičů nesetkají s pochopením, přestanou tvrdohlaví kluci komunikovat s okolím, což jim přinese potíže především ve škole. Rodiče nakonec jejich "bobříka mlčení" obrátí v radostnou pointu. Ozuovo dílo, situované do komunity na pokraji velkoměsta, jež v mnoha směrech čerpá ze snímku Narodil jsem se, ale…, obsahuje komické a "dětsky naivní" komentáře k proklamované morálce dospělých a vzmáhajícímu se konzumnímu životnímu stylu. Děti, které na obrazovce obdivují zápasníky sumo, ve zdvořilé konverzaci rodičů nevidí smysl, a proto si zavedou vlastní svérázné rituály…