Mezinárodní Filmový Festival Karlovy Vary 

Na tiskovou konferenci k českému soutěžnímu snímku Vratné lahve přišlo tolik novinářů, že si neměli kam sednout. Panovala tu spiklenecká, takřka rodinná atmosféra. Hodně se vzpomínalo: „Thermal je tak pečlivě uchovávaný v původním stavu, že mám pocit, jako bychom nestárli,“ řekl režisér Jan Svěrák: „Před patnácti lety jsem se tu seznámil se svým producentem. Tehdy jsme se dohodli, že spolu jednou natočíme anglicky mluvený film – což se nikdy nestalo.“ Eric Abraham na to reagoval: „Ano, to bylo v době, kdy Honzova angličtina nebyla tak skvělá, jako je teď... a moje čeština byla stejně příšerná jako dneska.“
Nové dílo z rodinné dílny Svěrákových navštívilo za tři měsíce od premiéry už téměř milión sto tisíc diváků, což je úspěch, který by podle režiséra nikoho nenapadl ani v podroušeném stavu. Producent doufá, že snímek přijmou na festivalech v Torontu, v Londýně a na dalších místech. Na otázku, jestli si scénárista uvědomuje podobnost mezi hlavní postavou Tkalouna a Amélií z Montmartru, Zdeněk Svěrák odpověděl: „Asi uprostřed psaní, když Tkaloun páchá pořád nějaké dobro, mě napadlo: Hergot, vždyť je to úplně jako Amélie. Ale nedokázal jsem přestat.“

Co se dalších projektů týče, odpověděl autor příběhu o stárnoucím učiteli češtiny, kterému se rozpadá manželství, takto: „Situace v mé duši se nezměnila, stále ještě nemám chuť psát nový scénář.“ A syn Jan? „Mám několik projektů, jedním z nich je námět Alice Nellis na pohádku. Zatím nemám pohromadě všechny peníze a scénář je teprve v první verzi. Ale pak bych chtěl dát tátovi napsat dialogy, protože to umí ze všeho nejlíp.“