Mezinárodní Filmový Festival Karlovy Vary 

Festival letos odstartoval filmem Dar. Režisérka Shana Festeová si na něj šetřila deset let. Přivydělávala si jako chůva, servírka, učitelka a taky prodávala perské koberce. Stálo to za to. Film měl úspěch na Sundance i včera večer v Karlových Varech. Dnes v půl druhé jej můžete vidět v Puppu.

Jak jste přišla na myšlenku natočit Dar?
Můj otec přišel o tříletého syna. Ještě jsem nebyla na světě, takže nevím, jaké to je, ztratit sourozence, ale vím, jaké je vyrůstat s truchlícím rodičem. O něčem podobném jsem chtěla psát; ta událost otce hodně změnila. Při práci na scénáři jsem se živila jako chůva a starala se o holčičku Ruby. Kdykoliv usnula, vrhla jsem se do psaní. Péči o krásné miminko jsem kombinovala s úvahami o životě a smrti. Když píšete o truchlení, máte postavy, jejichž emoce se mění každý den. A jsou nepředvídatelné. Truchlení je hluboká studna, ze které lze čerpat. Myslím, že je krásné, když lidé prožívají zármutek. Je to upřímné, syrové a strašně smutné.

Jaké bylo přejít od práce chůvy rovnou na plac? A hned filmovat s lidmi jako Pierce Brosnan, Susan Sarandová nebo kameraman John Bailey? Bála jste se?
Strašně! K natáčení jsem se propracovávala deset let. Kromě starání se o děti jsem prodávala perské koberce, dělala servírku, rešerše, doučovala. Cokoliv, jen abych si vydělala peníze na první film. Takže když jsem poprvé vešla na plac... Myslím, že jenom můj manžel věděl, jak moc se bojím.
Víte, když točíte, musíte být trochu podvodník. Stála jsem tam, nikdy předtím jsem nikoho nerežírovala a musela jsem přesvědčit lidi jako Brosnan a Sarandonová, že přesně vím, co dělám. Den před začátkem natáčení mě napadlo, že každému zítra dojde, že jsem naprostá podfukářka. Že nemám ani páru, co dělám...

Pierce Brosnan vás na svých webových stránkách chválí. Prý jste všechno dokázala výborně vysvětlit, vše bylo hotovo včas. Není zvykem, že by debutující režisér získal do svého filmu takováhle herecká esa.
Taky mě to stálo hodně sil. Letěla jsem na Havaj i do New Yorku, abych se s oběma setkala. Vezla jsem s sebou tlustou knihu fotografií, vizuálů, kreseb a všech svých představ. Jelikož jsem sama napsala scénář a téma mi bylo blízké, dokázala jsem oběma dostatečně procítěně vysvětlit, že jde o film, který se prostě musí natočit. A měla jsem obrovské štěstí, protože oba byli ochotní riskovat s debutantkou. Susan i Pierce milují proces natáčení a chtějí dělat umění. Když je něco inspiruje, jdou do toho. To je dost vzácné.

Celý rozhovor Cóilína O’Connora najdete v dnešním vydání Festivalového deníku.