Mezinárodní Filmový Festival Karlovy Vary 

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary udělí v rámci 43. ročníku Křišťálový globus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii dvěma legendám československého filmu, které shodou okolností v rozmezí několika dnů v dubnu 2008 oslavují sedmdesáté narozeniny.

Držiteli prestižního ocenění se stanou dva slovenští rodáci, režiséři Dušan Hanák a Juraj Jakubisko, vynikající filmařské osobnosti, které osobitým způsobem pomohly utvářet charakter československé filmové tvorby od šedesátých let až do současnosti.

Dušan Hanák se narodil 27. dubna 1938 v Bratislavě. Jeden z nejvýznamnějších slovenských režisérů absolvoval režii na pražské FAMU u Bořivoje Zemana. Natočil řadu oceněných dokumentů (nejvýznamnější z nich je snímek Obrazy starého sveta z roku 1972, vyznamenaný např. i Cenou sdružení losangeleských filmových kritiků). V roce 1969 debutoval hraným snímkem 322, o muži, umírajícím na rakovinu, následovala netradiční romance Ružové sny (1976). Hanákova sociologicky laděná a autenticky působící tvorba, zdůrazňující morální hodnoty, se velmi často dostávala do sporu s komunistickou mocí. Například tragikomický snímek Ja milujem, ty miluješ (1980) mohl být do kin uveden až po devíti letech od svého vzniku. V roce 1989 byl tento film na Berlinale oceněn Stříbrným medvědem za režii. Film Tichá radosť (1985) získal Velkou Cenu na MFF v San Remu, Súkromné životy (1990) dostaly Zvláštní cenu poroty na MFF ve Štrasburku. Jeho prozatím poslední celovečerní snímek, dokument Papierové hlavy (1995), je mrazivým svědectvím o novodobých dějinách československého státu posledních padesáti let. Od roku 1991 působí Dušan Hanák také jako filmový pedagog.

Juraj Jakubisko se narodil 30. dubna 1938 v Kojšově na východním Slovensku. Vystudoval režii na pražské FAMU. Hned jeho první celovečerní film Kristove roky (1967) byl oceněn domácí kritikou jako nejlepší film roku a získal řadu cen v zahraničí. Snímky Zbehovia a pútnici (1968,oceněný na MFF v Benátkách), Vtáčkovia, siroty a blázni (1969) a Dovidenia v pekle, priatelia (1970,uveden 1990) byly začátkem 70-tých let pro komunistický režim záminkou k nucené desetileté pauze, kdy nemohl realizovat hraný film. V roce 1983 ale triumfoval filmem Tisícročná včela, považovaným za jeho vrcholné dílo i jeden z nejlepších filmů slovenské i československé kinematografie. Princip hledání svobody a štěstí uplatnil i ve filmech Sedím na konári a je mi dobre (1989) a Lepšie je byt' bohatý a zdravý ako chudobný a chorý (1992). Jeho třináctý celovečerní film Nejasná správa o konci sveta (1997) byl uveden na více než 60 mezinárodních filmových festivalech a mj, byl oceněn i na MFF v Montrealu. Jakubiskovy filmy dostaly desítky cen. Získal řadu osobních ocenění, včetně Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu. Na letošní rok se připravuje premiéra jeho nejnovějšího snímku Bathory.