Skafandr a motýl
( Le scaphandre et le papillon | The Diving Bell and the Butterfly )
- Barevný, 35 mm
- Francie, USA, 2007, 112 min
- Sekce: Otevřené oči
- Režie: Julian Schnabel
- Scénář: Ronald Harwood podle knihy Jeana-Dominiqua Baubyho / based on a book by Jean-Dominique Bauby
- Kamera: Janusz Kaminski
- Hudba: Paul Cantelon
- Výtvarník: Laurent Ott
- Střih: Juliette Welfing
- Produkce: Kathleen Kennedy, Jon Kilik
- Výroba: Pathé Renn Production
- Sales: Pathé International UK
Hrají
Mathieu Amalric, Emmanuelle Seigner, Marie-Josée Croze, Anne Consigny, Niels Arestrup, Max von Sydow
O filmu
Když se Jean-Dominique Bauby probere v nemocnici z komatu, pozná z tváří lékařů a sester, že mu nerozumějí. Šéfredaktora prestižního časopisu
ELLE postihla zvláštní forma krvácení do mozku, syndrom zvaný lock-in, paralyzující celé tělo, ale ponechávající nedotčenou paměť a schopnost myšlení. Bývalý lev intelektuálních pařížských salonů mohl po zbytek života komunikovat pouze mrkáním levým víčkem. Knihu, jež vyšla v roce 1997 a kterou její autor přežil jen o pár dní, umožnila napsat nezdolná vůle člověka, jenž díky svému ochrnutí pochopil, jak špatně naložil se životem, který mu byl dán. „Byl jsem slepý a hluchý, nebo muselo nutně přijít neštěstí, aby ve mně osvítilo člověka?“ ptá se autor v knize, kterou nazval podle pocitu uvěznění a podle mrkání na způsob motýlích křídel. Psát, či spíše diktovat umožnil systém vyvinutý nekonečně trpělivou terapeutkou, jež odříkávala písmena abecedy a zapisovala ta, která pacient schválil mrknutím. Výtvarník a občasný režisér Julian Schnabel zvolil naprosto neobvyklý způsob adaptace a za pomoci vynikajícího obsazení vytvořil film, jehož účinek se vyrovná působení literární předlohy.
O režisérovi
Julian Schnabel (1951, New York) vystudoval výtvarné umění na univerzitě v Houstonu. První samostatnou výstavu měl v roce 1979 v Mary Boone Gallery v New Yorku. Od té doby byly jeho obrazy a skulptury vystavovány v celém světě a jsou součástí soukromých sbírek i kolekcí Muzea moderního umění a Metropolitního muzea v New Yorku, Guggenheimova muzea v Bilbau, Centre Georges Pompidou v Paříži, Tate Gallery v Londýně a dalších prestižních výtvarných síní. Po filmu
Basquiat (1996), věnovaném newyorskému výtvarníkovi Jeanu-Michelu Basquiatovi a uvedeném v soutěži MFF Benátky, se vrátil k filmové tvorbě dílem
Než se setmí (
Before Night Falls, 2000), které bylo na 54. MFF v Benátkách vyznamenáno Velkou cenou poroty a Volpiho pohárem za herecký výkon Javiera Bardema. Oba jeho filmy byly promítány na karlovarském festivalu.