Býk

Barevný, 35mm
Rusko, 2000, 90 min
Sekce: Na východ od Západu

O filmu

Po Molochu, v němž se Sokurov pokusil o intimní portrét Hitlera, se v novém filmu zaměřuje na výraz existenciální úzkosti ruského diktátora Lenina. Aniž akcentuje politické reálie a mocenský kontext jeho vlády, vyjímá z jeho života situaci z léta 1922, kdy byl po první mozkové příhodě, ochrnutý na půl těla, ale ještě nezbavený daru řeči, izolován ve vyvlastněné usedlosti Morozovových Gorky. Lenin je nazřen pouze jako pacient, trpce nesoucí svou nemohoucnost. Vědomý si nenapravitelného poškození intelektu pomýšlí na sebevraždu. K té mu však musí dát svolení stranické politbyro. Rozčilují ho léčebné procedury, netečný personál, péče Krupské a sestry Marie. Nepotěší ho ani návštěvník, v němž poznáváme Stalina. Pocit, že se mu život vymyká z vlastní vůle, zesiluje i zákaz jakékoli komunikace s vnějším světem – čtení novin, telefonování. Gradace poznání unikajícího smyslu života tvoří vlastní obsah filmu, kterému Sokurov, tentokrát i jako kameraman, vtiskl výmluvnou vizuální podobu. Vyhaslé barvy a jemně zamlžený obraz přesně kreslí soumrak rozumu a ducha.

O režisérovi

Alexandr Sokurov (1951) studoval historii, poté dokumentaristiku na VGIK. Z jeho bohaté dokumentární a hrané tvorby, oceněné na četných festivalech, vyjímáme tituly: Odinokij golos čeloveka (Osamělý hlas člověka, 1979), Skorbnoje besčuvstvije (Truchlivá netečnost, 1983–1987), Dni zatmenija (Dny zatmění, 1988), Spasi i sochrani (Zachraň a zachovej, 1989), Krug vtoroj (Druhý kruh, 1990), Kameň (Kámen, 1992), Tichije stranicy (Tiché stránky, 1993), Vostočnaja elegija (Východní elegie, 1996), Mať i syn (Matka a syn 1997). Na filmy Moloch (1999) a Tělec (Býk, 2000) se Sokurov chystá navázat obrazem dramatu japonského císaře Hirohita.